“Jenůfa” – Act 3

TŘETÍ JEDNÁNÍ

Jizba Kostelničky z druhého jednání. Na stole bílé prostěradlo a květináč s rozmaryjí, několik proutků opentlené rozmaryje na talíři. Láhev vína, několik sklínek a talíř koláčů.

První výstup

Kostelnička, Jenůfa, Laca, Stařenka, Pastuchyňa. (Jenůfa sedí na židli, svátečně ustrojená, modlitby a šátek v ruce. Pastuchyňa jí pozadu uvazuje šátek na hlavě. U Jenůfy stojí Laca. U stolu na židli sedí stařenka ze mlýna. Kostelnička přechází, jevíc horečný nepokoj a vnitřní muka; jest velmi přepadlá a schvácená. Jenůfa vyhlíží svěžeji než v jednání druhém, ale vážně.)

Pastuchyňa Není ti teskno, Jenůfko? Jenůfa Není Laca Proč by jí bylo smutno, však já jí jakživ neublížím? Pastuchyňa To už tak ale bývá, že je děvčici líto svobody. Bože, co já byla hlúpá, jak se naplakala — a zatím dostala jsem dobrého, hodného, řádného člověka! Pastuchyňa (pro sebe) Co je nejlepší mi to udělat? Mám jim dát nejprv kytky nebo nabídnout sklenici vína? Já jsem přišla jen na pomoc. Kostelnička ještě po nemoci není zcela sama sebou! Kostelnička (uleknutě) Co to šramoce za dveřmi? Kdo to jde? Pastuchyňa (otvírá dveře novým příchozím) Vítajte! (ke Kostelničce) Nelekejte se, to je rychtář s rychtářkou.

Druhý výstup

Rychtář, Rychtářka, předešlí. Rychtář (podává Kostelničce ruku) Dej Bůh štěstí... Což jste se nás polekala? Pastuchyňa To je její nemoc! To je její nemoc! Vítajte! Rychtář Došli jsme na pozvanou, Karolka, jen co se dočká Števy, přijdou spolu. Laca Zdrávi došli! Jenůfa (povstane) Vítajte! Rychtář Vidět po ní, hyne jaksi! (ke Kostelničce) Co jste vy bývala za ženskou statečnou, jen na vás všecko hrálo! (Připíjí si.) Ať už nenaříkáte, ať je všecko v pořádku! Kostelnička Vypravuju dnes Jenůfě svatbu s hodným člověkem, mně není do nářku. Ale cítím to, hynu. (Chopí se za hlavu.) Och, bývají to muka! Spánek nikdy neodlehčí, musím být vzhůru, musím, abych to všechno zažila!

Jenůfa Mamičko, však dá Pánbůh, že se ještě uzdravíte! Kostelnička Nechci se uzdravit, nechci se uzdravit, nechci... Dlouhý život byl by hrůzou, byl by hrůzou... a jak tam? (Vzpamatuje se.) Dnes je tvá veselka, Jenůfko, já se z ní těším. Rychtářka (ke Kostelničce) Co si to jen Jenůfa vzala do hlavy, že jde ku vdavkám jako múdrá vdova nastrojena? Kostelnička Ona, Jenůfa? Zrovna tak jednoducho chodívají ku oltáři největší páni. Rychtářka Páni si dělají všecko po modách, ale my tady na dědině! No, já bych ku oltáři byla nešla bez věnce a pantlí, nešla, ani za tisíc rýnských, nešla! Pastuchyňa (k rychtářce) Proto ona přec zůstane spořádaná aj šikovná ženská! Kostelnička Pojďte se podívat na její výbavku! Sama jsem já všecko spořádala: takovou výbavku hned tak nevidět! (Všichni odejdou do komory, zůstane jen Jenůfka s Lacou.)

Třetí výstup

Laca, Jenůfa Jenůfa Vidíš, Laco, já to tušila, že to každému napadne, jak jsem to na zdavky nastrojena. Laca (vytahuje z kapsy kazajky kytičku) Jenůfka, já ti přece kytičku donesl... Je až z Belovce od zahradníka. Jenůfa Děkuji ti, Laco! Laca Tu bys nevzala, Tu bys nevzala Jenůfka! Jenůfa (připne si kytičku na kordulu) Och, Laco, takové nevěsty tys si nezasloužil! Laca Ó dětino už mi o tom nemluv Mne jen to ranou udeřilo v tu první chvíli, jak mi to tetička řekly, ale potom hned jsem ti to odpustil! Však se já na tobě tak mnoho provinil, celý život tobě to musím vynahrazovat, celý svůj život, celý svůj život Jenůfa Tak mi je líto tebe, Tak mi je líto tebe! Tys při mne stál v neštěstí, ty místo Števy. Tys při mne stál v neštěstí ty místo Števy! Laca Já vím, žes Števu lúbila, jenom když včil už naň nemyslíš. Já nosil v srdci zášť na Števu a o všechno bych ho byl nejraději připravil. Ale tys mi nakázala, abych se s ním udobřil, já už jsem to všechno zlé v sobě překonal, všechno, že tys se mnou, že tys se mnou! Števa jsem, jak se patří, pozval na naši svatbu, na naši svatbu; slíbil, že dojde jako bratr i s Karolkou. A hen už jsou tu!

Čtvrtý výstup

Števa, Karolka, předešlí. (Vstoupí Karolka a Števa.)

Karolka Pánbůh rač dát dobrý den, Pánbůh rač dát dobrý den! Števa se tak dlouho zdržel se strojením, jako kdyby se mu nohy k zemi lepily! Vinšuju vám aby vám, aby vám dal Pánbůh štěstí a božího požehnání, a božího požehnání! Já se budu dnes na tebe zkormouceně dívat, že to také na mne dojde jít k oltáři. Jen škoda že si, že si to tak jako múdří bez muziky odbýváte! A včil Števo vinšuj ty! A včil Števo vinšuj ty! Števa (v rozpacích) Já to tak neumím jako Karolka! Jenůfa No neškodí, tu podejte si s bratrem ruce! Každý z vás má něco pěkného na sobě. Ty Števo, svou tvářnost, a Laca tu dobrou boží duši! Karolka Jenom ty ještě Števovi napověz, že je pěkný; beztoho neví co vyvádět! Jenůfa Také dětina on by ještě byl? Laca Kdy vy budete mít veselí? Števa Zrovna za čtrnáct dní. Karolka (žertovně) Iha, budu-li já jenom chtít! Třeba tě ještě odpravím. Bez toho mne lidé strašejí s tebou! Števa Ty bys to dopravila, život bych si musel vzít! Jenůfa Vidíš, Števo, to je tvoje pravá láska! Bodajť by tě nikdy nezabolela! (Rychtář, Kostelnička, a ostatní vracejí se z komory.)

Pátý výstup

Rychtář, Kostelnička, Rychtářka, předešlí Rychtář To bylo ňákého prohlížení! Kostelnička (polekaně, rozechvěle) Števa je tu! Došel zas urobit nějaké neštěstí! (k Lacovi) Co tu chce. Nemohu ho vidět. Laca (ke Kostelničce) Když Jenůfa se toho dožadovala! Rychtář Kdybych si nebyl zapálil cigárku, už by to hrabání mne bylo dopálilo! Rychtářka Řádně jste ji vybavila, ta čest se vám musí dát!

Šestý výstup

Předešlí, Barena s děvčaty. (Přináší kytici z rozmaryje a květu muškátu, ověšenou barevnými stužkami.)

Barena Pán Bůh rač dát dobrý den! Děvčata Pán Bůh rač dát dobrý den! Nepozvali jste nás my vás dlouho zabavovat nebudem, my vás dlouho zabavovat nebudem... my vás dlouho zabavovat, nebudem! Barena Ba žádného veselí nestrojte přece jsme se zdržet nemohly, abychom nešly Jenůfě vinšovat a zazpívat! Barena a Dívky Tož vám oběma vinšujem tolik štěstí, co je kapek v hustém dešti. A teď si zazpíváme! Dívky Ej, mamko, mamko, maměnko moja! Zjednejte mi nové šaty, já se budu vydávati. Ej! Ej, dcerko, dcerko, dceruško moja! Nechaj toho vydávaňa, však si ešče hrubě mladá. Ej! Ej, mamko, mamko, maměnko moja! Také jste vy mladá byly, ráda jste se vydávaly! Ej!

Rychtář Dobře jste to zazpívaly, Barena (dává Jenůfě kytičku) A to si od nás vezmi Jenůfko! Jenůfa Děkuju vám z celého srdce! Tak mile mne to dojalo! Laca Pan farář nakázali, nakázali přijít do kostela zrovna v devět! Rychtář Tož si jen popilte s požehnáním — aby už to šlo! (Laca a Jenůfa pokleknou před stařenkou.) Laca Uctivo vás prosím o vás prosím o požehnání. Stařenka Tož já vám žehnám, ve jménu Otce, Syna aj Ducha Svatého. (Snoubenci líbají stařence ruce.) Ty, Laco, mne zle nevzpomínej!

Rychtář (Snoubenci pokleknou před Kostelničkou, ona zvedne ruce. Venku hluk. Kostelnička couvne poděšena. Zvenčí je rozeznati z hluku dva hlasy.) A včil Kostelničko, vy to asi dokážete jak velebníček! 1. Hlas (zvenčí) Chuďátko! Nějaka bestyja uničila dítě! 2. Hlas (zvenčí) Která bezbožnica to urobila? Kostelnička Co dítě? Co s dítětem tam křičejí?

Sedmý výstup

Jano, ostatní. Jano (vběhne) Rychtáři, hledají vás. Rychtář A co je? Cože to? Števa Co se děje? Jano Vy to ještě nevíte? Vy to ještě nevíte? Sekáči z pivovaru našli pod ledem přimrzlé dítě! Všichni Ó hrůza! Ó hrůza! Jano Nesou ho na desce, je jako živé v peřince, v povijáku, na hlavě červenou pupinu! To je na hrůzu; lidé nad tím naříkají, ó poběžte! (Jano odbíhá; za ním rychtář, rychtářka, lid, pastuchyňa, Laca, Jenůfa a Karolka. Jen Števa strnule stojí a u postele Kostelnička se stařenkou.)

Števa Jak by mi ten křik nohy podťal! A úzko je mi včil! (Jenůfa se Lacovi vytrhne. Laca táhne Jenůfu dovnitř.)

Osmý výstup

Kostelnička, Stařenka, Števa Kostelnička Jenůfa... neodbíhaj, ó neodbíhaj! Držte mne, braňte mne! Držte mne, braňte mne! Držte mne, braňte mne! to jdou pro mne! Stařenka Ale dcero moje! Ale dcero moje! Dcero, zase blouzníš! (Števa odbíhá a u dveří vrazí do něho Karolka, chopí Števu za ruku.) Laca Jenůfka! Jenůfka! Vzpamatuj se! Co tě to hrozného napadlo! Lidé to slyší! Ó vzpamatuj se! Jenůfa Pusť mne! Pusť mne! To je Števuška, můj chlapčok, můj! (Vstoupí rychtář, v ruce povijan a červený čepeček. Za ním ostatní.)

Devátý výstup

Předešlí, Karolka, později Jenůfa a Laca. Karolka (k Števovi) Števo, to je ti strašné Svatba pokažena... Já být nevěstou plakala bych. Jenůfa (zvenčí) Ó Bože můj Bože, to je můj chlapčok!

Desátý výstup

Rychtář, ostatní. (Dveře ostanou dokořán, nazírá sem lid.) Jenůfa Ha, vidíte, jeho poviják, jeho čepčáček! Sama jsem ho ze svých pentlí popravila! Rychtářka Slyšíš, rychtáři! Oni o tom vědí! Jenůfa Ej, lidé, kterak jste ho dopravili? Tetka Ježíši Kriste! Tak utratila svoje dítě! Jenůfa Bez truhélky, bez věnečku. Co mu pokoja nedáte? Kdesi ve sněhu a ledu s ním gúlali! Rychtář To už jsem snad, bar bez pánů, na stopě! Já musím být první ouřad — (Utírá si pot z čela) a raději bych se neviděl!

Lid Kamením po ní! Kamením po ní... Kamením po ní! Kamením po ní... Kamením po ní! Ježíši Kriste! Zabila dítě! Jistě to dovezla z Vídně! Jenůfa Števo, mlynáři, běž za nima, honem běž — to je tvoje dítě! Laca (hrozivě) Jenom se odvažte někdo se jí dotknout! Život vás to bude stát! Pěstí vás dobiju! Kostelnička (namáhavě se vzchopí) Ještě jsem tu já! Vy ničeho nevíte! To můj skutek — můj trest boží! Lid Kostelnička! Kostelnička Já jsem dítě Jenůfčino uničila, já samotná! Její život, její štěstí chtěla jsem zachránit. Tiskla se na mne hanba, že jsem pastorkyni do zkázy dochovala!

Kostelnička (Klesne na kolena.) Tys Bože to věděl, že to nebylo k snesení, že by se místo dítěte utratily životy dva... Jenůfa nebyla ve Vídni, já jsem ji schovávala, omámila, dítě vzala, k řece zanesla a v prosekaný otvor vstrčila. Lid Ježíši Kriste! Kostelnička Bylo to večer. Ono se nebránilo... ani nezapíplo... Jen jako by mne na rukou pálilo... a od té chvíle cítila jsem, že jsem vražednice. Lid Ježíši Kriste! To že Kostelnička! Kostelnička Jenůfě jsem potom řekla, že její dítě v bezvědomí umřelo! Och, slitujte se nad ní, nehaňte ji! Ona je nevinná... Mne suďte, mne kamenujte bídnou!

Jenůfa Ej, mamičko — pod led — och! (zuřivě) Nechte mne! Karolka (k Števovi, jenž se zdrcen podpírá o okno) Števo, to ty máš na svědomí? (vrhajíc se matce kolem šíje) Mamičko, mně je tak těžko k zemdlení! Rychtářka Karolka moja! Karolka Vyveďte mne ven — já za Števa nepůjdu, raději bych do vody skočila. Pojďte dom! (Karolka dere se ven, za ní matka.) Laca Och, Bože můj, já jsem toho příčina, já ti to líco zohavil, aby tě Števa nechal, a tak potom všechno ošlo na to neštěstí! Pastuchyňa To je na něho trest! Žádná děvčica za něho nepůjde. Co by jen poctivá cikánka byla! (Števa, zakrývaje si rukama tvář, dere se ven. Zdrcenou stařenku vyvádí pastuchyňa.)

Jedenáctý výstup

Jenůfa, Laca, Kostelnička, Rychtář, ostatní (bez Rychtářky, Karolky, Števy, stařenky a pastuchyně).

Jenůfa (se samostatně povznese ke Kostelničce) Vstaňte, pěstounko moja! Dosti smrtelného ponížení a muk vás čeká! (Pozdvihuje Kostelničku.) Kostelnička Kam mne pozdvihuješ? Víš, že mne povedou? (hrůzyplně) Och! (Doběhne ke dveřím komory.) Ne, ne! Já nesmím! Oni by tebe soudili, Jenůfo! Jenůfa A ta moje pěstounka, už to chápu, není proklínání hodna. Nezatracujte ji! Dopřejte jí času k pokání! Aj na ni Spasitel pohlédne! Laca Jenůfka, neušel ti rozum z cesty? Kostelnička Odpusť mi jenom ty. Včil už vidím, že jsem sebe milovala víc než tebe. Včil už nemůžeš volat: „Mamičko, aj mamičko!“ Tys nemohla dědit moji povahu, moji krev a já z tebe včil beru sílu... chci trpět! Aj i na mne Spasitel pohlédne. Jenůfa Pánbůh vás potěš! Kostelnička Pojďte, rychtáři! Veďte mne!... Jenůfa Pánbůh vás potěš! (Rychtář podepře Kostelničku v rameni a odchází. Za nimi se hrnou všichni. Zůstanou jen Jenůfa a Laca.)

Dvanáctý výstup

Jenůfa, Laca. Jenůfa Odešli. Jdi také! Však včil vidíš, že s mým bědným životem svůj spojit nemůžeš! Buď s Bohem... a pamatuj si a pamatuj si, žes byl nejlepší člověk, nejlepší člověk, jehož jsem poznala na světě! Žes mi zúmyslně poranil to líco, to jsem ti dávno odpustila. To jsi hřešil jenom z lásky, jako já... kdysi. Laca Ty odejdeš do světa za hodnějším životem a mne nevezmeš s sebou, Jenůfko? Jenůfa Víš, že mne budou volat k soudu, že každý se na mne s opovržením podívá? Laca (živěji) Jenůfka, já i to pro tebe snesu, já i to pro tebe snesu! Co nám do světa, když si budeme na útěchy! Jenůfa (překonána) Ó Laco, duša moja! Ó pojď, ó pojď! Včil k tobě mne dovedla láska ta větší, co Pánbůh s ní spokojen!

Konec opery

libretto by Leoš Janáček